Pravé Creme Bruleé z tepla domova

Pravé Creme Bruleé z tepla domova

Jestli je něco, co jsem jako malý závislák na sladkém opravdu milovala (samozřejmě hned po jakémkoliv množství čokolády), je to tenhle malý francouzský zázrak. Ne, že bych ho snad měla tolikrát ve svém dětství, ale znáte to – jednou dvakrát ochutnáte a už máte jasno, co je láska na celý život.

Podle mě je to jeden z nejpracnějších, ale nejlepších dezertů jaké znám. Samozřejmě, je možnost zajít si na něj do nějaké restaurace, ale co je lepšího než užaslý výraz Vašich přátel nad tím, že jste zvládli dokonalý creme Brullé?

Trvalo mi spoustu a spoustu času, než jsem přišla nevýborné tipy a triky, jak zaručit, že tento božský dezert opravdu bude to nejdokonalejší, co svým hostům můžete nabídnout nebo jak své drahé půlce dokážete, že láska opravdu prochází žaludkem.

420 ml smetany ke šlehání

100 ml plnotučného mléka

1 vanilkový lusk

5 žloutků z velkých vajec

50 g moučkového cukru  + trochu na poprášení

1.       Předehřejte troubu na 180 °C; horkovzdušnou na 160 °C; plynovou na stupeň 4. Čtyři formičky o objemu 180 ml vložte do aspoň 8 cm hlubokého pekáče, abyste je mohli v troubě snadno překrýt plechem. Do středně velkého hrnce nalijte mléko se šlehačkou. Přidejte vyškrabanou vanilkovou dřeň i lusk a krém odstavte (Vanilkový lusk podélně rozřízněte a vyškrabejte dřeň.)

2. Žloutky a cukr vložte do mísy a ručním mixérem je minutu šlehejte, až zesvětlají a nabudou. Hrnec s krémem postavte nad střední plamen, a jakmile uvidíte první bublinky na okrajích, sejměte směs z plotny.

3. Za stálého míchání drátěnou metlou nalijte horký krém na ušlehané žloutky. Nad velkou mísu nebo džbán (z něj se líp nalévá) dejte jemný cedník či síto a horkou směs jím prolijte. Vanilková semínka, která v něm uvíznou, sítem nakonec protlačte. Lžící sesbírejte z povrchu směsi všechnu světlou pěnu (bude to několik lžic) a vyhoďte ji. Směs promíchejte.

4. Do pekáče napusťte horkou vodu z kohoutku; měla by sahat asi 1,5 cm pod okraj formiček. Ty pak až po okraj naplňte horkým krémem – poslední trošku je šikovnější doplnit lžící. 

5. Vložte pekáč do trouby a překryjte ho pečicím plechem tak, aby úplně zakrýval formičky, ale ne celý pekáč – na jedné straně nechte prostor, aby vzduch mohl cirkulovat. Pečte 30–35 minut, dokud směs trochu neztuhne. (Pro kontrolu vyjměte plech: hotový krém se uprostřed trochu třese.)

6. Formičky vyjměte z pekáče (vezměte si na to rukavice) a jen na několik minut je postavte na drátěnou podložku, aby ochladly. Následně je uložte do chladničky, kde vychladnou úplně – můžete je tam nechat i přes noc, aniž byste ohrozili strukturu krému.

7. Před podáváním otřete okraje formiček, na každou nasypte půl lžičky cukru; (stejnou lžičkou ho poté rozetřete po krému, aby vznikla jednolitá vrstva). Navlhčete ji trochou vody (nejlíp to jde rozprašovačem na květiny), aby se cukr začal rozpouštět. Poté ho zkaramelizujte speciální nebo kutilskou horkovzdušnou pistolí (tak vzniká Ožehlý krém. Pistolku prodává La Vecchia Bottega, 1060 Kč) tak, že jí nad dezertem kroužíte, dokud nevznikne tuhá cukrová krusta. Pak už můžete podávat!

Já při podávání volím jednoduchý styl, protože si myslím, že není třeba jakkoliv více upravovat něco, co už je dokonalé a kdybyste se přece jen báli té pistole, tak Vám ukážu pár fotek focených mou kamarádkou, jak jednoduché to je.

Samozřejmě levnější variantou je flambování, ale pokud jste začátečníci nebo se necítíte býti pyromanem, tak opravdu doporučuji pistoli. O flambování Vám budu vyprávět až u Banana splitu;)  

Bon Apetit!

Z Prahy do Italie za pár vteřin

„Příjemný obchůdek s nabídkou základních italských surovin a pochutin za rozumné ceny spravovaný paní, která není jen podavačka nýbrž skutečná Paní Prodavačka. “

Italské lahůdkářství náležející k restauraci Porto není velké, vlastně je spíš úplně maličké, podstatné pochutiny a suroviny pro přípravu italských jídel tu ale najdete. Krámek ve velmi poklidné karlínské uličce působí navzdory svému nudlovitému prostoru útulně, není přeplněný, cítím se tu příjemně a nakupuji tu ráda. Věci v policích nejsou uspořádány nejpřehledněji, ale už při druhé návštěvě jsem se jakž takž zorientovala, hlavně díky velmi ochotné paní prodavačce.

Chodím sem převážně pro parmskou šunku, pancettu, olivy a těstoviny DeCecco, které mi chuťově velmi vyhovují. Na čerstvé těstoviny z restaurace jsem zatím nikdy nenatrefila, dostala jsem ale vizitku restaurace a prý stačí dopoledne zavolat a zeptat se, zda těstoviny v poledne budou (případně jaká se vaří v restauraci omáčka) a pak si pro ně (nebo pro onu omáčku na těstoviny) do obchůdku přijít. Scukařce Samuele taky moc děkuji za upozornění na koncentrovanou rajčatovou pastu SuperCirio, tahle věc najde doma vždycky využití.

Paní prodavačka hovořící s roztomilým přízvukem zná své zboží velmi dobře, neváhá s nabídnutím ochutnávky, ke všemu má informace, dokáže dobře poradit a doporučit. Obvykle se vyptá, jaké jsou vaše záměry, např. při minulém nákupu pancetty jsem popsala, do jaké omáčky a k jakým těstovinám ji hodlám použít, podle toho zvolila tloušťku plátků. Vždy chce vědět, zda budete dané maso či sýr používat pro studenou kuchyni či z nich vařit, podle toho vám poskytne cenné rady či doporučení. Šunku či pancettu taky krásně zabalí, po jednotlivých plátcích, takže i při velmi tenkém krájení si nedonesete domů slepených chuchvalec.

Jsem moc ráda, že tento malý příjemný krámek s nepřemrštěnými cenami v Karlíně je.

Smím nabídnout degustační rej chuťovým pohárkům a mlsnému jazýčku?

„Až budu příště potřebovat něco z Vom Fass, raději přejedu krámek na Bělehradské a zamířím o čtyři zastávky metra dál. V Kamenické totiž mají úplně stejný výběr – a přístup zdejšího personálu k zákazníkům posouvá zážitek z nakupování o dvě třídy výš.“

Technické komplikace vyhnaly tým Vom Fass z obchodního centra v Letňanech na křižovatku ulic Milady Horákové a Kamenické. Stabilní návštěvníky si sem prodavači zatím navykají jen zvolna, v pořádné dávce si sem ale od prvního momentu přinesli svoje nadšení a vztah k zákazníkům.

Zařízení prodejny se soustředí na to důležité, tedy – jak už sám název napovídá – na sudy. A kromě toho taky demižóny, džbány, kameňáky, lahve, butylky, a vůbec všechno, v čem se dá uchovávat nějaká ta kapalina. Sortiment se pohybuje od nejrůznějších olejů a octů přes likéry a pálenky až po rumy, koňaky a whisky. Zatímco slečna prodavačka se netají svojí náklonností k olejům a octům, dokáže vám vysvětlit jejich původ, způsob výroby, rozdíly a přidá samozřejmě taky pár osvědčených receptů na jejich využití, mladík se cítí pevný v kramflecích hlavně u pyramidy dubových sudů s pořádným pitím pro drsné chlapy – tam vám ochotně poradí, co by vám tak mohlo přijít vhod, pomůže odlišit chuťové nuance a dodá i pár zajímavých údajů k zemím původu. Samozřejmostí je vždy ochutnání vybraného produktu – ať už se jedná o olivový olej nebo třeba koňak – a stočení do lahvičky. Tu si tady můžete zakoupit, nebo si lze přinést i nádobku vlastní.

Jednou za čas se v prodejně konají degustace, během kterých máte možnost vyzkoušet kolem desítky likérů, desítky pálenek a necelé desítky whisek a rumů. Večer je kromě zasvěceného průvodního slova doprovázen i občerstvením ve formě uzenin, sýrů, pečiva (s možností namáčet je do vybraných olejů a octů – super nápad na pohoštění) a také čerstvého salátu (na ten lze vyzkoušet dresingy namíchané rovněž ze zdejší produkce). Cena kolem 600,– Kč se může zdát přemrštěná, já jsem degustační večer absolvovala ve slevové akci asi za poloviční taxu, ale za podobný zážitek bych s chutí zaplatila i cenu plnou. Být tři hodiny zavřený se spoustou demižónů – to prostě stojí za to!

K domácímu použití jsem vyzkoušela švestkový likér s armagnacem, na němž mě zaujala jeho švestková sladkost kombinovaná s hořkostí po švestkových peckách, a také řádně uleželé balsamico, husté, štiplavé a zároveň nasládlé. Ceny nejsou úplně nízké, za deckovou lahvičku oleje či pálenky tu necháte stovku raz dva, u whisek a dražších destilátů to bude spíš kolem dvou set. Garantuji vám ale, že odcházet budete s pocitem, že jste si nákup opravdu užili, s poznáním, že jste se něco nového dozvěděli, a se seznamem tipů, které musíte nutně vyzkoušet příště.

Lehký jarní uzený losos

Lehký jarní uzený losos

Tomu já říkám pastva jak pro oko, tak pro žaludek! Maminka mě a mou sestru jako menší naučila lásce k rybám, obzvláště lososu. Nikdy nezapomenu na její výborný losos s máslem a kmínem, mohly jsme se s Kájou vždy umlátit a přejíst. Není proto divu, že losos má u mne mezi rybami přednost a vydobyl si zasadní postavení v mé kuchyni.

  Miluji lososa na jakýkoliv způsob, ale kdybych si měla opravdu vybrat, tak u mne zvítězí tenhle recept. Je proste něco jako Audi mezi Škodovkama a přitom je velice, velice nenáročný!

Dle mého vykouzlí užaslý výraz na tváři každého!

uzený losos (množství podle uvážení; já dokážu sníst klidně i 300g – doporučuji ve Fishpointu - a pokud máte doma stejně mlsnou kočku jako já, vezměte jí odřezky z lososa-  doma jsem zkoušela udit jednou a ačkoliv jsem zastánce domácí výroby, věřte mi, pokud nejste kutil Tim, všeho moc škodí)

rukola  (já kupuji 2-3 čerstvé svazečky v Ovozelu nebo si ji pěstuji, ale pytlík z Tesco extra není také            nejhorší)

kopr  (prostě kupte svazek nebo utrhněte ze zahrádky a dejte podle uvážení)

2 lžíce olivového oleje

jeden velký citron

2 ciabatty

trocha strouhaného parmezánu

1.       losos pěkně rozdělíme na plátky, poházíme na větší talíř (často používám talíře na pizzu) a zakapeme asi půl lžící olivového oleje a trochou citronové šťávy

2.       vezmeme kopr, omyjeme pod studenou vodou (díky teple, by se mohl spařit a ztratit jemné aroma a krásnou sytou barvu) a nasekáme na drobno. Poté poprášíme celého lososa a znovu lehce zakapeme citr. šťávou a olivovým olejem a dáme na 10 minut chladit do lednice, aby mohl uzený losos vstřebat jemnou nakyslost citronu a jemnosti olivového oleje.

3.       poté vyndáme lososa z lednice a navrch zasypeme jemným množstvím rukoly celý talíř, tak aby plátky lososa vykukovaly z pod přikrývky z bylinek, a můžeme servírovat na stůl.  (Já jako zdobení používám tři plátky z citronu – líbí se mi kombinace těch barev a umocnění těch vůní)  

4.       Jako přílohu vezmeme dvě ciabatty rozkrájíme je na menší plátky, vyskládáme na talíř a závěrečně pokapeme olivovým olejen a nastrouháme pár menších hoblinek parmezánu.

Uvidíte, že po Vašem lososím příteli se slehne zem.

Bon Apetit! 

Je libo speciální ingredienci, tady vaše peněženka nevykrvácí

"Halal potraviny a řeznictví na Praze 6 Barakat, kde seženete suroviny pro orientální kuchyni od A do Z. Datle, cizrnu, růžovou vodu a třeba i džezvu na tureckou kávu. Pro obchod si bourají telecí a jehněčí maso z vlastních zdrojů a českých farem, samozřejmě v halal kvalitě."

Tenhle nový obchod, který přibyl do zástupu italských, řeckých a japonských prodejen na Praze 6, mi udělal neskutečnou radost. Nejen, že tu najdete ultimátní pokladnici surovin pro orientální kuchyni a za dobré ceny, ale taky tu mají vlastního halal řezníka a porážkou.

Narazila jsem tu zrovna na telecí a jehněčí v perfektní kondici. Maso si sami bourají a třeba u jehněčího si můžete sami poručit, jak ho chcete připravit z celých půlí. Brala jsem telecí kotlety s kostí a telecí kosti (žebra) na vývar. Řezník mi všechno odprezentoval a zeptal se mě, na jakou úpravu to mám. Vyloženě na něm bylo vidět, že mi chce vybrat to nejlepší, co měl (nebo to alespoň moc fajn hrál ;)

Vzala jsem i nějaké věci bokem – růžovou vodu, sirup z granátových jablek, karadamom, ayran (!!) a nějakou cizrnu. Ceny se mi zdají docela přiměřené. Udělala jsem docela velký nákup s 3,5 kg telecího a platila jsem něco přes 500 Kč. Personál mluví docela obstojně česky a umí poradit. Moje hodnocení je více než jasné - za jedna!;)

Malý Vergilius po kulinářské odysee

Jako každá židovka, i já jsem se motala jako holčička kolem kuchyně. Nijak výrazně, ale přece. Moje maminka měla na vaření velice vyhraněný názor a proto věci jako bůček, vepřové sádlo, či pancetta se u nás tolik nevyskytovaly.
Maminka byla spíše přes zeleninu, dobré těstoviny a tak.
Jídlo se u nás vkuchyni nikdy pořádně neohřálo a proto u nás často vznikaly hádky o jídlo. s mojí mladší sestrou jsme milovaly sladké!
Sestra časem přešla na zdravou výživu pro modelky a já zůstala věrná spravné domácí kuchyni - možná to je důsledek toho, proč ma sestra ma 47kg a já vážím 68. No co, dědeček vždycky říkával: Pořádná prdel je základ rodiny (na Moravě to ani jinak nejde).
Co se týká vaření, tak jsem se v kuchyni opravdu jakožto velký jedlík pohybovala celkem často a okoukala spoustu tryků od prababiček, babičky, dědy, ale i od maminky (dodnes dělá vyborný tvarohovy koláč za který by zabíjel i náš jindy velice líný pes).
Samozřejmě jak člověk stárne, tak se osamostatňuje a opouští rodinný kruh. Pro mě to znamenalo, začít vařit sama. Začátky nebyly vůbec jednoduché, ale časem více než 4 roky) jsem se naučila této delkátní jemné práci natolik, abych mohla rozvíjet svou vášeň naplno.
Italové tvrdí, že není nic krásnějšího, než když se sejde celá rodina u stolu plného jídla a mohou spolu strávit pár chvi. Nemohu než nesouhlasit! Pro mě není nic lepšího, než když mé rodině a mým hostům chutná.
Kulinařina není jen uvařit dobře vonící jídlo, jde o to spojit jemné vůně a chutě a našponovat vaše smysli. Nejde o to, jen uvařit, ale uvařit belissimo a zároveň svůj lahodný pokrm podat tak, aby i oči mohly jíst.
Jídlo je požitek celého těla, na to se v dnešní uniformitě a době plné fastfoodů, typu McDonald a jemu podobných, zapomín, což je, myslím si, veliká škoda. Láska totiž opravdu prochází žaludkem! Což by vám můj nastávající jistě milerád vysvětlil.;)
Vraťme se ale k vaření... u dobré jídla jsou zásadní výborné ingredience, proto jsem vytvořila z vlastních letitých a stále se rozvíjejících zkušeností sekci, jež vám může pomoci za dobré peníze získat to nejlepší aniž byste nohou stoupli do super nebo hypermarketu. Vraťme se ke sty¨lu nakupování našich babiček a prababiček. Není nic hezčího, než se procházek Starou Prahou a v ruce nést proutěný košík plný dobrotté nejvyšší kvality jako to dělávaly naše prababičky a babičky!
Všichni výdáme ty pořady o vaření, kde mistři jako Jamie Oliver, Nigella a další, vaří v dokonalých a opravdu drahých setech na vaření, mají luxusní nože a náčiní, včetně vybavení, ale jakožto normalná smrtelník s průměrným platem si takové vymožensoti, stejně jako mnoho dalších nemůžu dovolit a proto jsem vymyslela sekci, kde budu zkoušet mnohem mnohem levnější variatny, pro nás domácí nadšence a milovníky dobré kulinařiny! Kvalita se dá, podle mého, najít za opravdu rozumnou cenu - chce to jen více hledat a zkoušet!
Každý z nás občas výbiral maso, zeleninu nebo jiné ingredience, které tak dokonale nezná a neví , jak přesně mají vypadat. To je přesně můj případ! Vždy jsem  se nechala přesvědčit, že přesně takto má daná ingredience vypadat, i když to nakonecdopadlo katastrofou a maso, zelenina, či ovoce vyskakovaly z mého koše ještě během cesty, aby se odporoučely cestovat do věčných lovišť mezi odpadky. Jednou už jsem řekla dost a začala opravdu bedlivě sledovat jak má jaká surovnina vypadat a abych tuto strastiplnou cestu nepodnikala pro nic za nic, rozhodla jsem se ve sve sekci "Jak na to" popsat správný vzhled čerstvé suroviny, včetně pár typu na jednoduchou úpravu nebo vytvoření si zásoby do své spižírny;)
A nakonec to nejdůležitější, mé recepty. V sekci kulinárium se s Vámi o ně podělím, tak jak jsem se je po spoustě a spoustě pokusů naučila dělat, včetně vlastních triků a tipů.
Na vaření prostě miluji tu hravost a jednoduchost snoubící se až s dekadentně lahodnými variacemi. Jde o vášen, která vás celý život učí - nikdy z Vás nebude mistr,vždy budete padavan, ale božsky si tu jízdu užijete a pokud nemáte problém s kilem sem kilem tam a máte muže, který vaše tvary ocení či ženu, vaší fantazii se meze nekladou - ani vaší váze:D Samozřejmě to neznamená, že budeme všichni jak bečky, ale to jídlo tak láká....;)
Pojďte se tedy se mnou kouknout na cestu plnou kulinářských zákoutí skrze můj blog! Doufám, že Vám pomůžu ve odysee dojít vítězství a pokořit jakoukoliv kuchyni... protože vaření a jídlo stmeluje lidi a přináší klid a pokoj do rodiny....

Japonsko v Praze!

„Pravděpodobně ta nejširší nabídka ingrediencí japonské kuchyně v Praze. Zkušená obsluha, která pomůže a poradí. “

Pro ty hravější může být návštěva Japa Shopu podobná návštěvé hračkářství. Tolik barev, neznámých věcí a znaků, které i když s pomocí českých nálepek rozluštíte, vám stejně nemusí znít vůbec povědomě (pokud tedy nejste odborník na japonskou kuchyni :-).

Pokud vezmeme místo určené potravinám, není ho vlastně mnoho (cca 2 dlouhé regály, 7 mrazáků a 2 chladící boxy), ale pořád je to pravděpodobně ta nejširší nabídka „po kupě“ v Praze. Otevírací doba je příjemná (po-ne 10:30–19), umožňuje i víkendový výpravy. A pokud nejste v dosahu místa nebo času, lze využít e-shop (ten má ale omezenější nabídku než kamenná prodejna). I tak ho lze využít jako přípravu na nákup naživo, nicméně vězte, že pokud nebudete zásadoví, vaše peněženka asi ani tak nezůstane uchráněna :-).

Doufám si tvrdit, že běžný spotřebitel najde všechno, co hledá. A když nevíte, co konkrétně hledáte, obsluha pomůže – někdy s horší češtinou, ale vždy ochotná, a to je pro vzájemné porozumění základ. Poradí si i s velmi neurčitými popisy „V restauraci jsme jedli něco jako tohle a chutalo to zhruba takhle a vypadalo takhle… co to asi mohlo být?“ :-). Jinak vás nechá kochat se sortimentem třeba i hodinu. Popisky jsou obvykle v češtině, návody ne vždy, ale potom to zachraňuje angličtina nebo opět obsluha.

Mražené ryby jsem zatím nezkoušela, zbytek nákupů byl vždy v pořádku. Obvykle si odnášíme základní suroviny na sushi, udon nudle a sezamovou omáčku na shabu shabu. Taky pravidelně odcházím s něčím, co neznám a nikdy jsem nejedla (zeleninové kuličky s kousky chobotnic mě neuchvátily :-). A mám velkou radost z objevu zmrzliny ze zeleného čaje, gyoza knedlíčků nebo plněných sezamových bochánků.

Kromě jídla jsou v nabídce i kuchyňské potřeby, obento boxy, nože, vařiče, oblečení i japonská DVD. Prostě takové maličké nakouknutí do pražského kulinářského Japonska.

Za sýrem ne do Francie, ale na Prahu 7

Malá sýrárna s prodejnou francouzských sýrů a lahůdek, kterou si otevřel sympatický Francouz Gaël Dandelot. Většinu sortimentu si dováží sám a také osobně pečuje o jejich prezentaci na krámě. Pozor na netypickou otvíračku! Pondělí-pátek: 15–20 h. Sobota: 10–14 h.


„Návštěvu Fransýru doporučuji, představuje zajímavý doplněk například k holandsky orientovanému Cheesy.“

Po přečtění nadšených scukařských recenzí na Fransýr jsem tomuhle krámečku nemohla odolat. Zamířila jsem sem v sobotu s tím, že vyberu něco dobrého k večeři a konečně poznám toho šarmantního Francouze, který ve stylu Dobrovského a Jungmanna přináší francouzskou sýrovou kulturu do Eidamem zprzněných Čech.

Na obchůdek člověk náhodou rozhodně nenarazí – šla jsem s přesnou adresou v ruce (Šmeralova 10, Praha 7) a musela jsem dávat dobrý pozor, abych dveře nepřehlédla (ještěže dali uvědoměle ven nabídkovou ceduli). Krámek je maličký, ale aspoň máte blízko k sýrům a k prodavačce. Ano, čtete správně – k prodavačce, nikoli prodavači, protože Francouz v krámku nebyl, právě prý podniká cestu do Francie, aby nám přivezl další zajímavé sýry.

Interiér obchodu tvoří vlastně jen pult se sýry a police s víny a paštikami. Celkový dojem je dost strohý, slečna se ho proto snažila vylepšit entusiasmem při představování svého sortimentu. Naleznete tu camemberty, modré plísňové sýry (ten byl tedy aktuálně jediný), kozí sýry na vaření i na snědení, zrající sýry, tvrdé sýry – vše převážně francouzské, ale nechybí třeba ani parmezán. Ochutnávka byla samozřejmostí, výklad o sýrech taky – ale stejně je škoda, že tam nebyl ten Francouz.

Nakonec jsem vybrala Raclette. Vzhledem k tomu, že jsem až dosud raklety švindlovala z Gruyèru, velmi mě překvapilo, jak měkká a vláčná Raclette je. Konzistencí mi připomněla spíš nepříliš vyzrálý camembert než klasické tvrdé sýry. Chuť měla silnou, výraznou, podobně jako třeba Comté, ale měla jsem obavy z toho, jak se takhle měkký sýr bude tavit. Šlo to perfektně. Za 200 g Raclette jsem zaplatila 80 Kč (to není zas tolik – vakuovaný sýr na raklety, který prodávají v našem supermarketu, stojí o čtvrtinu víc).

Po nákupu mi slečna prodavačka ještě nabídla, zda se nechci stát členkou klubu sýrových fanoušků – když prý zanechám svůj mail, budou mi na něj chodit horké novinky z Fransýru a také jejich slevové akce. To jsem si nemohla nechat ujít – třeba mi napíše ten Francouz! Definitivní palec nahoru ale pro místní personál zvednu, až mi skutečně nějaký mail přijde.

Celkově tedy Fransýr považuji za přínosný počin. Mé chuťové buňky jsou nadšeny a má peněženka si v poměru kvalita/cena nemůže absolutně stěžovat. Ať se jde Billa bodnout!;)

Francii tady – po sýrové stránce – ochutnáte ze všech stran, o sýrech se dozvíte vše, co potřebujete, a budou tu na vás milí. Jó, ještě kdyby tu býval byl ten Francouz…

Luxus koření a vůní za skvělé ceny aneb paní Velebilová je učiněná babka kořenářka!

"Přes 40 let tradice, skvělý výběr a profesionální péče paní Velebilové. Vše je baleno do jednoduchého balícího papíru. Specialita podniku – vůně koření.

Návod na nákup U Salvátora, abyste byli spokojení a minimalizovali špatnou náladu (vaši i paní Velebilové).“

O malém obchůdku schovaném v Náprstkově ulici, se zachovalou atmosférou starých a trošku zašlých časů už bylo řečeno dost. Paní Velebilová krámku vládne moudře, ale většinou také velice přísně. Tato úžasná starší dáma trpí trochu náladovostí a za ty roky, co si k ní chodím pro koření, už jsem si vypracovala postup jak dosáhnout oboustranné spokojenosti.

Vodítkem k nákupu jsou stránkyhttp://www.prodejnausalvatora.cz/ , kde naleznete sortiment koření, jeho gramáž a také přehled doplňkového zboží, jako jsou oleje, octy a speciality zvláště italské kuchyně. O aktuálnosti nabídky doplňkového zboží bohužel nemám informace, ale vypadá to docela spolehlivě, alespoň pro představu, co ještě dalšího můžete nakoupit. 

Ale teď k tomu hlavnímu – ke koření. Je dobré si projít jeho seznam, dozvíte se, jaké druhy můžete poptávat, a odpadne lovení očima z široké nabídky za zády pí Velebilové. Já osobně si vždy píšu seznam na lísteček, velkými tiskacími písmeny (jinak by mou tvorbu stejně nikdo nepřečetl) a u položek, na které si chci zeptat, nebo si nejsem jistá jejich nákupem, si udělám otazník. Paní Velebilová si ode mě lísteček vezme a už jenom snáší příslušné balíčky na stůl. No a o otazníkových položkách pak vedeme konverzaci, která ale může vypadat taky takto: „Co všechno obsahuje chlebové koření?“ „No co asi, to, co se dává do chleba!“ „Hmm, děkuju.“ Ale jinak má tato paní můj bezmezný obdiv, protože když chce, tak sype z rukávu složení každé směsi, kterou má v nabídce. A že je to teda pořádný seznam.

Také se pokud možno vyvarujte informaci, že doma s kořením experimentujete a používáte je i k jinému účelu, než pro který byla stvořena, nebo je mícháte dohromady. Při mé minulé návštěvě si jedna paní vysloužila blesky v očích a téměř vykřičenou větu „Ale to nemůžete míchat dohromady!, ta směs je sama dokonalá!“ Sice to není k zákazníkům příliš uctivé, ale na druhou stranu to krásně ukazuje, že paní Velebilová kořením prostě žije.

Nakonec pár doporučení a tipů. Nakupuju hlavně bylinky, které dostanete v úžasném množství a kvalitě (nějakou tašku s sebou, papírové sáčky jsou trochu nešikovné), všechny druhy kmínů a pepře. Ze směsí je to Palermo (česnek, cibule, čili, sůl, oregano, bazalka,?), Italský salát, Bylinkové máslo, úžasně aromatické Provensálské koření, Karibské koření se sezamem na maso. Grilovací mi přišlo poněkud nevýrazné. A když přišel do obchodu někdo druhý, vždycky kupoval nějakou Masalu.

Na jakékoli koření nebo směs, které nejsou čistě bylinky nebo vcelku se hodí mít doma skleněnou kořenku, sáčky se dříve či později probarví a nasáknou aromatickými oleji. Také pokud máte na koření nějakou větší krabičku, tak doporučuju skladovat odděleně podle skupin, např. bylinky zvlášť, kmíny zvlášť, kari zvlášť, neboť jednotlivá koření jsou někdy natolik aromatická, že Vám bude bazalka nakonec vonět po římském kmínu (vlastní zkušenost).
A jestli na zpáteční cestě budou spolucestující v tramvaji otáčet hlavu a nenápadně čichat okolo, můžete se jenom potutelně usmívat.

SIce nejsme ve Francii, ale to pečivo stojí za hřích

„Velký výběr chlebů a sladkého dánského pečiva, připravovaných z vybraných surovin a za použití domácího kvásku. Jedna z nejlepších pekáren v Praze. “

Pečivo z Mansson bakery jsem již znala z dřívějších dob z různých restaurací a trvalo mi poměrně dlouho dobu, než jsem se dopátrala, kde mohu toto výborné pečivo zakoupit.

Obchod je snadno přehlédnutelný, nachází se v jedné z bočních ulic kousek od hotelu Intercontinental v ulici Bílkova. 
Interiér je stroze zařízený, je zde pár stolků určených k posezení.

K mému překvapení mě dnes vítala dvojice dam s úsměvem již ode dveří, což oproti předchozím návštěvám byla příjemná změna. I mé zkušenosti s obsluhou z dřívejška byly spíše negativní.

Osobně doporučuji tmavý chléb PUMPKIN RYE BREAD a RYE BREAD. První zmíněný obsahuje dýňová semínka a druhý je se slunečnicí obalený v sezamu. Jsou připravované z domácího kvásku a jedná se o žitný chléb. 
Na doporučení jsem již v minulosti ochutnala FRUITS AND NUTS BREAD, který je plný výborného ovoce (meruňky, brusinky, datle a fíky) a ořechů. Chléb je skutečně poctivý a vydatný, chuť ovoce a ořechů je perfektní a jako pečivo ke snídani neznám lepší variantu.
Ze sladkého pečiva doporučuji ochutnat DANISH CAKE LONG, což je dlouhý plundrový závin s vanilkovou náplní a mandlemi.

Na moji žádost mi velmi ochotná a upovídaná paní prodavačka chléb nakrájela, vyptávala se odkud pekárnu znám a ještě mi doporučila finskou značku nožů, které se nejvíce hodí na krájení chlebů.

Odcházela jsem spokojená, příjemně naladěná s plnýma rukama vynikajícího pečiva a ani má peněženka neplakala. Za dnešní den u mne mají 1* a doufám, že jim nasazené tempo vydrží.

Není ryba jako ryba - čerstvé je vždy lahodné!

„Cenově dostupné čerstvé ryby téměř v centru v Prahy. Otevřeno denně kromě neděle. Stojí za vyzkoušení.“

Když vejdu do Fishpointu a vidím poloprázdný rybí pult, napadají mě vždycky dvě možnosti – buď je zájem o ryby tak vysoký, že v podvečer nemám šanci si vybrat z plné nabídky, nebo, že provozní objednává jen malé množství ryb, protože se moc neprodávají. Správnou odpověď neznám. Vše (až na jednu návštěvu, o které taky bude řeč) bylo chutné a čerstvé, jen mě pohled na to poloprázdno prostě někdy deprimuje. Asi tam začnu chodit po ránu.

Fishpoint leží na Vinohradské ulici, ze zastávky Italská je to pár kroků. Otevírací doba se teď prodloužila i o sobotní odpoledne, takže kromě neděle nakoupíte každý den do sedmé večerní. Prodejna je to malinká, dominuje jí pult s ledovou tříští, na které se vystavuje aktuální nabídka – pravidelně se objevují mořský vlk, pražma, pstruh, filety z lososa, halibut, okoun nilský, kromě toho také slávky nebo neloupané krevety. Součástí prodejny je také vysoký mrazák, do kterého jsem se ještě neodhodlala nahlédnout, protože do Fishpointu chodím především kvůli čerstvému rybímu masu. Doplňkový sortiment pak tvoří nezbytnosti pro přípravu sushi – rýže, sušené řasy, sojová omáčka – v cenách dle mého názoru zbytečně nadsazených. V téhle souvislosti mě napadlo – pokud Fishpoint prodává i tyto doplňky, očekávám, že bude více propagovat prvotřídní a čerstvé maso vhodné přímo na sushi (není losos jako losos). Speciálně jsem se nevyptávala (dávám si to do deníčku a zjistím při příští návštěvě), ale pokud tomu tak je, vidím prostor pro větší propagaci přímo v prodejně. Může to být vhodná alternativa k Makru nebo Seafoodu.

Nákupů jsem realizovala zhruba deset, obsluha byla při každém z nich velmi ochotná a poradila (včetně doporučeného způsobu úpravy ryby). Vyzkoušela jsem norského a skotského lososa (bez patrného rozdílu), filet z okouna nilského (skutečně stačí kousek másla na pánvy, česnek a bílá bageta jako příloha, za mě ano;), mořského vlka vcelku (vykuchání je samozřejmostí, pokud preferujete filety, ryba je k dispozici i filetovaná). Jediné větší zklamání byl naposled koupený filet z halibuta. Prodavač mi z velkého filetu odkrojil čtvrtkilový kousek, zabalil do vaničky, překryl fólií… no a až doma jsem zjistila, že se filet na ledovém lůžku pravděpodobně válel delší dobu, než mu bylo milé. Rybí vůně se změnila v nepříjemnou a silnou rybovinu a tak se u mě halibut dlouho neohřál. Trošku zklamání a pro mě výstraha, že bych měla být příště při výběru aktivnější a ještě víc komunikovat.

Stánek Fishpointu se objevuje na fármářských trzích na Jiřáku a setkává se podle delších front s pozitivním ohlasem. Já této prodejně fandím, díky poloze a nabídce se přenesu přes to malé zklamání a budu opakovat. Příště se u nich zkusím zaměřit více na maso na sushi:)

Řeznictví jak se patří

„Chcete, aby vám „váš“ řezník uměl poradit, aby nabízel to nejlepší maso a ještě za příznivé ceny? Zkuste zajít sem, do řeznictví a uzenářství U Arbesa … :)“

Když jsem se přestěhovala do Prahy a začala se chytla mě láska k vaření, dlouho jsem hledala místa, kde bych nakupovala maso a dobré šunky. Většinou jsem dobře pořídila na farmářských trzích, ale brzy mi začal vadit poměrně úzký sortiment. Naštěstí jsem při procházce potkala řeznictví U Arbesa, kde od té doby nakupujeme celkem pravidelně.

Prodejna je rozdělená na dvě části, v jedné prodávají uzeniny a šunky, v té druhé maso.

Poprvé jsem sem vlezla hlavně kvůli venkovní tabuli, kde mě upoutala králičí šunka. Kromě ní jsem tehdy koupila ještě nějakou krůtí, kde mě paní prodavačka nahlodala tím, že prý je v ní 90% masa. Cenově vycházely obě něco málo přes 20 korun za 100g, chuťově moc dobré, málo slané (což hodnotím pozitivně), jemné, ta králičí o něco výraznější, a opravdu masové, ale vzhledem k tomu, že otec mého nejlepšího přítele několik let vaří šunku sám doma, tak bych o těch 90% masa nyní trochu polemizovala. Ale i tak byla kvalita nesrovnatelná s tím, co se jinak nabízí v obchodech. Už tehdy jsem ale okoukla nabídku masa a mile mě překvapila … Tehdy jsem zrovna nic nepotřebovala, ale pár dní poté jsem se vrátila.

Potvrzuji široký výběr, o němž se zmiňovala ve své recenzi kacka_zvykacka. Kromě obligátního hovězího, vepřového a drůbeže tu pravidelně seženete telecí, jehněčí nebo skopové a selečí, často králičí, viděla jsem i zvěřinu, ale nevím, jestli to není pouze sezónně. Velice oceňuji hlavně nejrůznější řezy masa, kromě standartních kusů tu seženete líčka, jazyk, žebra, ramínka a nejrůznější vnitřnosti. Pokud budete chtít mleté maso, stačí si vybrat kus, ze kterého ho chcete a během chvilky si ho odnášíte v pytlíku čerstvě namleté s jistotou, že není z podřadného masa. Příznivé jsou i ceny, které jsou dokonce o dost nižší, než pokud si půjdete koupit maso v hypermarketu.

Navíc – řezníci, kteří zde prodávají, jsou řezníci, jak se patří. Vypadá to, že svojí práci mají rádi, nebo jí alespoň velice dobře rozumějí. Pokud jednoduše nevíte, jaký kousek by pro vás byl nejvhodnější, stačí říct, co chcete vařit (péct či smažit) a dostanete doporučeno, co je na to nejlepší. Například mě k selečí kýtě uřízl kus ramínka, aby kýta nebyla vysušená, na guláš doporučil místo kližky (kterou jsem nechtěla) pupek. Kosti na polévku nebo žebírka vám zase ochotně nasekají na menší kusy (sami od sebe se vás zeptají), aby se lépe vešly do hrnce.

Pokud tady budete kupovat maso zhruba do třech hodin, budete rozhodně nadšení. Později už je to jak kdy, sem tam nemám o polední pauze ve škole čas sem zajít a po práci (kolem půl páté) vypadají některé kusy masa dosti okorale. Naštěstí výběr je opravdu široký, takže i tak lze většinou sáhnout po něčem jiném, případně po lépe vypadajícím kousku, ale trochu to kazí dojem.

Přes tyto nedostatky, které se ovšem NEVYSKYTUJÍ pravidelně, je toto řeznictví jedním z mých nejoblíbenějších.

Kde koupit čerstvé aneb staňte se odborníky...

„Skoro vše, co potřebujete k sezónnímu vaření, na jednom místě. Chce to trochu detektivní práce, ale jakmile si najdete své dodavatele, budete v ovozelovém ráji.“

Do tržnice v Praze Holešovicích se vždycky jezdívalo pro čerstvé ovoce a zeleninu. Na prostoru před dnešním SaSaZu bývalo nepřeberné množství stánků a vládl čilý tržištní ruch, včetně vyvolávání „Okurkýýýý, rajčatáááá, čerstvééé“. Dnes koupíte ovozel v hale 22. Krytý prostor chrání před nepřízní počasí a jsou v něm rozmístěny desítky stánků, mísí se tu ale přímí prodejci s překupníky, což už je poznat z cedulek nad stánky a částečně i podle sortimentu.

Dovoz by mi žíly netrhal, vyhovuje mi kromě lokální produkce na jednom místě koupit i pár exotičtějších kousků, kdyby ale zboží bylo kvalitní a v poměru k pěstitelům jich tu bylo méně. Všechny problematické kousky (rukola plesnivějící po pár hodinách, rozbředlé avokádo, které se na stánku tvářilo jako tvrdý chlapík) zatím pocházely od nich. Nechci tu potkávat ani vaničky rajčat/jahod/čehokoli zespoda plesnivějící už na stánku.

Dá se tu pěkně pohromadě koupit skoro všechno, co potřebujete k vaření, a za příjemné ceny. Ovoce, zelenina, houby, vajíčka z volného chovu (4 Kč za kus), kvalitní uzeniny, biohovězí, čerstvé ryby (z Chorvatska a z Šumavy), koření, sýry, pečivo a je tu i mlékomat. Uličky jsou dostatečně široké pro pohodlný výběr.

Nejraději chodím k pánovi do pravého vzdálenějšího rohu pro mrkev (sladká) a cibuli (aromatická a dlouho vydrží), k paní v pravé vnější řadě pro hnědé žampiony (pevné a krásně voní), naproti pro vajíčka z volného chovu a hned vedle k pánovi pro jablíčka různých odrůd.

Hala má otevřeno i v týdnu, ale pokud máte klasickou pevnou pracovní dobu, moc si neškrtnete. Naštěstí mají i v sobotu od 8 do 13. Je příjemné si sem v sobotu dopoledne skočit na lov a podle obsahu tašky rozhodnout, co se bude vařit. Nebojte se, že by před polednem bylo už rozebráno.

A moje shrnutí? 

Ráda vyrážím s velkým proutěným košíkme a odvážím si domů náádherné kousky u kterých vím, že když je naservíruji svému muži či návštěvě čerstvé, budou se rozplývat. Připadám si pak jako ve Francii či Itálii na trzích. A navíc, co si budeme nalhávat, každá domací hospodyně či kuchař ocení pochvaly a užaslé výrazy okolí. Tedy aspoň já určitě! 

Rychlé ranní lívance s jemnou omáčkou

Rychlé ranní lívance s jemnou omáčkou

Určitě všichni znáte ten pocit, když se ráno probudíte a opravdu víte, že na něco máte chuť. Víte, že by to mělo být syté a zdravějšího formátu a zároveň také sladké. Jak to tedy vymyslet?  

Já osobně neznám lepšího vstávání než s mými oblíbenými lívanci a to nejlepší na nich? Nemusí být teplé, jsou výborné i za studena! Můžete prostě udělat večer lívance, nechat je přes noc v lednici a ráno máte snídani pro celou rodinu. Mému muži se dělaly boule za ušima…

Já je nejradši dělám se svojí oblíbenou medovou omáčkou!

200 g hladké mouky

2 lžíce prášku do pečiva

špetku soli

1 vejce

300 ml mléka

lžíci rozpuštěného másla

150 g borůvek nebo jiného drobného  dostupného ovoce

několik lžic slunečnicového oleje na smažení

Na omáčku:

6 lžic světlého medu

3 lžíce rumu (pro děti vynechejte)

2 lžíce citronové šťávy

1.       V míse promíchejte mouku s práškem do pečiva a solí. Přidejte mléko prošlehané s vejcem. Vidličkou nebo metličkou prošlehejte husté těsto a zašlehejte do něj rozpuštěné máslo. Opatrně vmíchejte polovinu borůvek (mě se docela dobře osvědčil rybíz, ale fantazii se meze nekladou)

2.       Na pánvi rozehřejte na vyšší teplotu půl lžíce oleje. Naběračkou nebo lžící vlijte trochu těsta a krouživým pohybem vytvořte placku (je opravdu jedno, jaký průměr bude mít váš lívanec. Já většinou dělám tak velké, aby se mi vešly na pánev dva až tři – usnadní to práci). Smažte asi tři minuty, dokud nezačnou vyskakovat typické hnědé puchýřky; pak lívanec obraťte a smažte další dvě až tři minuty. Klaďte je na teplé místo na silnější na sebe naskládané tři ubrousky – odsajete tak přebytečný tuk.

3.       Pomocí vidličky prošlehejte suro­vi­ny na omáčku; vlijte ji do džbánku.

(občas se mi stává, že je med moc tuhý nebo příliš cukernatý na to, aby se dal rozpustit v mikrovlnce, proto vydlabu med a pěkně ho rozpustím v kastrolku a celou omáčku tím zahřeju. Nemůžu si pomoc, ale ty lívance bez té omáčky prostě nejsou ono! Ty tři minuty vaření se mi bohatě vrátí tou hebkou chutí a sladkostí, kterou s radostí dopřeji svým chuťovým pohárkům.)

4.       Lívance podávejte se zbylým ovocem, přelité medovou omáčkou, a pokud se Vám opravdu chce, můžete si udělat i šlehačku. Já osobně domácí šlehačku miluji!

Myslím, že opravdu není lepšího vstávání!

Bon Apetit!